Nemluvíme teď o těch seminářích, které jsou tak nějak povinné, a zaměstnanci je musejí absolvovat, i když jejich obsah už slyšeli milionkrát. Máme na mysli osmistý osmdesátý pátý trénink komunikačních dovedností, osmnáctý rozvoj manažerských schopností nebo praxi v ovládání sociálních sítí, když na to máte ve firmě speciální oddělení a nikdo jiný tak tuhle dovednost nikdy nebude potřebovat.

Mezi zaměstnanci jsou takovéto přednášky velmi populární, protože obvykle znamenají pár hodin na sociálních sítích a občerstvení zdarma. Co k tomu ale mají co říci jejich nadřízení? Na jednu stranu jsou to oni, kdo ta školení pořádá, takže by se dalo čekat, že si za jejich obsah také ponesou odpovědnost. Tedy, pokud je školení na dvě věci, není to chyba zaměstnanců, a je povinností šéfa se ujistit, že návštěva specialisty jeho týmu opravdu něco dá.

Na druhou stranu, občas je asi potřeba některým připomenout, že jsou pořád ještě v práci, a ne na školním výletě, a že „nenápadná“ selfíčka o tom, jak se nudí na školení, a candy crush by si tedy měli nechat na jindy. Semináře mohou být pro nadřízené užitečné, pokud se vezmou za správný konec. Jak to provést? Vybírejte školení, která už v názvu mají třeba konkrétní počítačový systém, se kterým se zaměstnanci naučí pracovat. Prostě aby bylo už od začátku jasné, o co těch pár hodin půjde. Je docela užitečné se v tomhle bodě zeptat vašich podřízených samotných, co by uvítali.

Budete překvapeni, kolik lidí se chce dále rozvíjet, a pokud jim k tomu poskytnete prostor, tak ho plně využijí. Co třeba dnes tolik populární bullet journaling, tedy něco mezi deníkem a diářem, nebo efektivní využití flash cards? Nechte se inspirovat nápady svého vlastního týmu. Kromě toho ale také tomuto týmu připomeňte, trochu ve stylu základní školy, že školení jsou „za odměnu“, a že očekáváte, že když je na ně pošlete, tak nově nabyté schopnosti také využijí v praxi.